Stárnutí je přirozený proces, který probíhá nepřetržitě od našeho narození. Není nutné ani moudré se stářím a s jeho projevy bojovat, ale spíše se mu naučit naslouchat a být s ním v souladu.

Stárnutí a stáří jsou dva odlišné pojmy

Stáří se od stárnutí zásadně liší. Jedná se totiž o jakousi „nálepku“ či kategorii, která popisuje závěrečný životní cyklus člověka vyznačující se charakteristickými rysy. Stáří proto můžeme definovat jako životní etapu člověka, která je fyziologicky charakterizována postupným stárnutím organismu ve všech aspektech (oslabení imunitního systému, slábnutí kostí, kůže, ochablost svalů a podobně). Stáří je však definováno i sociologicky jako etapa člověka, v níž se člověk dostává do zcela jiné životní situace: vyrovnává se s odchodem do důchodu, se změnou rolí v rodině, s proměnou rodiče na prarodiče, vyrovnává se se způsobem, jak se k němu chová jeho okolí.

Za stáří můžeme považovat období od 60. roku života, ale není to přesné. Je to právě to období, v němž se začínají projevovat první psychické, fyzické i sociologické vlivy stáří nejčastěji. Za skutečné stáří pak považujeme věk cca od 75. roku, kdy jsou všechny dané projevy přítomny ve velké míře u většiny starší populace. Nástup toho, čemu říkáme stáří, je však velmi individuální a nejde moc dobře naškatulkovat do určitých časových úseků, i kdyby se nám to líbilo.

Každá životní etapa člověka je nevyhnutelná, a v každé této etapě má člověk možnost dále se rozvíjet, učit se, duševně růst ve všech oblastech, do kterých chce směřovat pozornost. Mnozí lidé však tento jednoduchý proces nechápou a snaží se jej pochopitelně zbytečně všelijakými způsoby zvrátit. Mnohdy i drasticky – například plastickými operacemi.

Každý má tolik let, nakolik se cítí

Stáří, stárnutí – vše, co bylo v článku již řečené, je samozřejmě jasné. To však nevylučuje jednu hodně podstatnou věc – každý má tolik let, nakolik se cítí. Určitě znáte ve vašem okolí spoustu starších lidí, kteří vyzařují takovou energií jako málokterý  mladý člověk. A naopak se jistě setkáváte s mnoha mladšími lidmi, třeba třicátníky, kteří se už cítí staří jak fyzicky, tak duševně.

Je totiž velký rozdíl mezi stářím jako přirozeným procesem a vývojem člověka a tzv. vnímáním staří. Vnímání stáří je vždy subjektivní pocit, na který máme každý jiný pohled. Někdo si své stáří začne plně uvědomovat až po odchodu do důchodu – již není každý jeho den vyplněn „povinnou“ prací.  Teprve poté si uvědomí, že se dostal do zcela jiné životní situace. Někdo na sobě naopak začne pozorovat zdravotní problémy (typické nemoci související se stářím), úbytek energie či problémy s pamětí. A na jiného to skutečně dopadne až tehdy, stane-li se babičkou či dědečkem. Tyto faktory se samozřejmě mohou navzájem kombinovat a existuje jich nespočetné množství.

Projevy stárnutí

Projevy stárnutí nejčastěji dělíme na fyziologické, psychologické a sociologické.

Fyziologické znaky stáří:

• pokles fyzické zdatnosti
• stárnutí kůže – tvorba vrásek, povislost kůže
• řídnutí vlasů, šedivost vlasů, zbělení vlasů
• slábnutí zraku
• usazování tuku v pase a na břiše – zpomalováním metabolismu může docházet ke snadnějšímu ukládání tuku na problematických partiích
• řídnutí kostí
• úbytek mentální činnosti, zapomnětlivost
• a další faktory

Psychologické a sociologické znaky stáří:

• změnou životní situace, zklidněním životního tempa, se člověk více zamýšlí nad smyslem života – rekapituluje svůj život a přemýšlí, co se mu povedlo a co ne
• při odchodu do důchodu může mít pocit nenaplnění, neužitečnosti
• nutnost hledání nových zálib, způsobů, jak trávit volný čas
• finanční problémy, často závislost na svých dětech
• a další faktory

To, kdy na nás začnou působit první projevy stáří, se u každého z nás velmi liší. Každý z nás je vybaven jinou genetikou, žijeme odlišným způsobem života. Jeden člověk může život prožít velmi bouřlivě, druhý naopak velmi klidně. Záleží samozřejmě i na prostředí, v němž žijeme, stravě, kterou se vyživujeme, prodělanými úrazy a nemocemi. Jiné projevy stáří bude jistě pozorovat žena, která celý život bydlí v malé vesnici poblíž lesů, celý život se živí lehkou manuální prací, nežli velmi stresově vytížená manažerka v korporátní sféře, která žije v centru Prahy. Ovšem toto ještě vůbec neznamená, že by druhá žena musela zákonitě „zestárnout“ dříve! Vše je o mentálním nastavení člověka – zda si některé životní situace příliš připouští, zda se umí uvolnit, zda má spokojený láskou naplněný vztah a podobně. A právě na tyto aspekty, jak i přes veškeré životní děje a události zůstat vyrovnaná/vyrovnaný, se ve starších článcích zaměřuji. To je skutečný klíč nejen k pochopení stáří a přirozeného procesu stárnutí.

Věřím, že stojí za to na sobě pracovat, i když bychom na sobě měli „makat“ v tomto ohledu celý život. Vše se vyvíjí, my i život sám.

Jak na spokojené stáří?

Není mým cílem kohokoliv poučovat a nabádat k určitým činnostem specifickým jen pro stáří. Soupis daných doporučení je totiž všeobecně platný pro jakýkoliv věk :-).

• Adekvátní fyzická i duševní činnost. To, že jsme už v důchodu neznamená, že nemáme nic dělat. Naopak. Pracujte (najděte si klidně i brigádu, zaměstnání na částečný úvazek apod.), tvořte, malujte, hrajte na hudební nástroje. Choďte na procházky do lesa či parku. Nemusíte běhat ani chodit desítky kilometrů. Každý ví, jaké množství pohybu na čerstvém vzduchu mu dělá dobře. Hlavně se nestaňte se obětí pasivity!
• Odpočívejte. Nezapomeňte však na častější odpočinek. Klidně si přes den choďte zdřímnout, běžte brzo spát.
• Dobré vztahy v rodině, s přáteli. Pečujte o svou rodinu a snažte se s ní být co nejčastěji, jak to jen možné. Pokud máte vnoučata, starejte se o ně a svou roli prarodiče si užívejte. Pracujte na tom, aby všechny vaše vztahy, na kterých vám záleží, byly naplněné hlubokou láskou a pochopením.
• Lehká a zdravá strava, minimum alkoholu.
• Udržování pravidelného režimu dne.